Pastýřský list k bioetickým otázkám
Společný pastýřský list biskupů
Drazí bratři a sestry,
v poslední době se v naší společnosti, a zvláště ve sdělovacích prostředcích, mnoho mluví o
etických otázkách, které se týkají lidského života. Vydávají se a připravují zákony, které
závažným způsobem ovlivňují postoje lidí. Církev k těmto otázkám vydala řadu dokumentů.
Většina z nich je sice dostupná i v češtině, avšak seznamuje se s nimi jen omezený okruh
zájemců. V tomto dopise proto chceme s jejich obsahem velmi stručně seznámit co nejširší
okruh věřících.
Lidský život je posvátný Boží dar. Jen Bůh je pánem života od jeho počátku až k jeho konci.
Nikdo a za žádných okolností si nemůže osobovat právo přímo zničit nevinnou lidskou bytost.
Vzpomeňte na biblickou událost, kdy Kain zabil Ábela. Bůh říká Kainovi: Prolitá krev tvého
bratra křičí ke mně. Budeš proklet a vyvržen ze země. Takovou kletbu přivolává každý vrah.
Kdo chce žít, musí přát život i druhému. Jedinou výjimkou může být oprávněná sebeobrana.
Jen kdo brání svůj život, není vinen vraždou, i když je donucen zasadit útočníkovi smrtelnou
ránu.
To se ovšem týká i nenarozených dětí, protože lidský život musí být chráněn již od okamžiku
početí. Potrat není jen věcí matky a jejího práva na své tělo. Nenarozené dítě není její tělo.
Nikdo nemá právo je zabít. Přímý potrat, ať už chtěný jako cíl nebo jako prostředek, odporuje
mravnímu zákonu. Už v nejstarších křesťanských dokumentech prvních staletí čteme:
Nezabiješ zárodek potratem a nenecháš uhynout novorozeně. Církev chápe ochranu
bezbranných nenarozených dětí tak vážně, že každého, kdo úmyslně provedl nebo nechal si
provést potrat, považuje za vyloučeného ze společenství církve. Takový člověk nemůže
přistupovat ke svátostem, dokud nelituje svého skutku a nedosáhne zrušení trestu. Je
nezbytné, aby lékaři i ostatní zdravotničtí pracovníci měli možnost odmítnout účast na
umělém potratu či jiném úkonu, který by byl v rozporu s jejich svědomím, a to bez rizika
diskriminace nebo postihu příslušného zdravotnického zařízení.
Moderní medicína dosáhla velkého pokroku, z něhož máme všichni užitek. Avšak ne vše, co
je lékařsky možné, je taky dobré a dovolené. Například vyšetření, kterým se má rozpoznat
případná nemoc dítěte ještě před porodem, je dovolené. Má však směřovat k léčení, nikoli
k potratu, a to ani, kdyby se ukázala pravděpodobnost, že se narodí postižené dítě. Diagnóza
se nesmí rovnat rozsudku smrti.
Léčení neplodnosti je samozřejmě dovolené, nejsou však přípustné technické postupy, při
kterých se má dosáhnout oplodnění jiným způsobem, než pohlavním spojením muže a ženy.
Navíc nelze pominout, že se při asistované reprodukci obyčejně získává více embryí, z nichž
se většina později ničí nebo používá jako biologický materiál. Souhlasit nelze ani s
„dárcovstvím“ zárodečných buněk. Člověk má právo se narodit jako plod lásky.
V různých anketách se hlasuje, jestli jsou lidé pro eutanazii. Při tom se poukazuje na utrpení
nevyléčitelně nemocných, jako by eutanazie byla záležitostí soucitu a milosrdenství. Většina
odpovědí v anketách vychází z neznalosti faktů. Oč ve skutečnosti jde? Je třeba dobře
rozlišovat. Nikdy není dovoleno přímé zabití nemocného, i kdyby trpěl smrtelnou chorobou, a
s aktivním ukončením života souhlasil nebo je i vyžadoval. Pacient ovšem může odmítnout
příliš zatěžující léčbu, která nepřinese výraznou změnu. Podobně ani lékař není povinen
prodlužovat proces umírání, který již započal. Upuštění od neúčinné léčby ovšem není
eutanazií, ale projevem uznání konečnosti lidského pozemského života. Nikdy se však nesmí
zanedbat péče o nemocné, včetně výživy a tekutin. Snaha řešit utrpení nemocných smrtí je
projevem zločinné arogance. Paliativní medicína dnes dovede zbavit nemocné bolestí.
Finanční náročnost léčby není oprávněným důvodem odpírání účinné péče. Jedním ze
závažných důsledků uzákonění eutanazie by mohl být sociální tlak na nemocné, aby se
umoudřili, odešli a nezatěžovali společnost.
Eutanazie není novinkou. Tuto zrůdnost využíval už Hitler, který svým nařízením umožnil
vraždit ve velkém lidi postižené, ale i nepohodlné a politické odpůrce. Vypadá to, že dnešní
propagátoři mají příliš krátkou paměť. Je to nebezpečná hra s ohněm. Avšak i když zákon
něco připouští, ještě to neznamená, že je to také mravně dovolené. Nad lidským zákonem stojí
lidské svědomí a Boží zákon.
Právě před 40 lety vydal papež Pavel VI. encykliku Humanae vitae, ve které varoval před
odtržením sexuálního života od plození dětí, před umělou antikoncepcí i před
nezodpovědným sexem mimo manželství. Odkaz papeže je stále aktuální. Chceme-li mít jako
národ naději na budoucnost, musíme přijímat více děti a žít pro ně.
Evropská společnost vymírá a zadlužuje budoucí generace. Je možné, že děti, které lásku
svých rodičů dostatečně nepoznají, nebudou ochotny se starat o staré a nemocné rodiče.
Snadno budou souhlasit s odstraněním těch, kteří již nejsou pro společnost přínosem a
zatěžují ekonomiku nákladnou péčí. Kdysi se vtipně říkalo, že domov důchodců je pomstou
za jesle. Podobně by se snad dalo říci, že eutanazie je pomstou za potraty.
Drazí bratři a sestry,
zabývali jsme se vážnými otázkami, které jsou pro nás zvláštní příležitostí uvědomit si, jak
velikým darem je pro nás svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. Život podle Božího slova
přináší naději nejen na štěstí v nebi, ale i na šťastnou budoucnost zde na zemi. Ti, kteří budou
svůj život a své názory stavět na Kristu jako na základním kameni, budou kvasem a solí země.
Budou její nadějí. Víme, že v některých situacích může být velmi těžké spoléhat se na Boha a
přijímat jeho vůli. Přijetím Boží vůle však vytváříme prostor pro Boží zásah do našeho života
a do dějin. Povzbuzujme se navzájem vírou, která nese plody hodné Krista - Spasitele a
nebojme se žít jinak, než svět kolem nás. Křesťanská kultura roste z věrnosti Kristových
svědků a z krve mučedníků. Zároveň však uplatňujme svou občanskou zodpovědnost při
vytváření veřejného mínění a spravedlivých zákonů, abychom se nestali spoluviníky.
Při této příležitosti chceme upřímně poděkovat všem, kteří vydávají svědectví křesťanského
života a svým zodpovědným přístupem k rodině a k životu často i za cenu obětí budují
zdravou společnost. Se zvláštní nadějí se díváme na mládež schopnou velkorysosti v lásce.
Každého z vás provázíme svou modlitbou a všem ze srdce žehnáme
Vaši biskupové Čech a Moravy